"Fajn, posledních pár snímků." rozeznělo se ateliérem a vysoký černovlásek s arogantním a znuděným pohledem zapózoval pro foťáky.
"Trochu života do toho umírání, Takeru!" zavrčel týpek s baretem, sedící na vysoké polstrované židli a pokuřující přitom drahé doutníky. Černovlásek si odfrkl a popuzeně nasadil výraz divoké šelmy, který přímo sváděl k tomu, prohlédnout si, ba dotknout se štíhlého, svalnatého a hlavně polonahého těla pózujícího modela.
"To je ono Takeru! Jen dej tu ruku o kousek níž. Ták to je ono, takhle zůstaň!" foťáky zacvakaly a Takerua pohltilo světlo blesků. Takeru zamrkal a divoký pohled byl ten tam.
"Máte to? Dobrá práce!" týpek s doutníkem vyskočil ze židle a poplácal Takerua po rameni. Takeru obrátil v oči sloup, nesnášel, když mu to tohle ten debil dělal. "O.K., práce je hotová, můžeš jít domů." černovlásek čapnul svoji černou košili a jedním plynulým pohybem si ji navlékl a zapnul si jenom spodní knoflíky. "Odcházím, zatím." hodil si koženou bundu přes ramena a prošel dveřmi. Před hlavním vchodem si nasadil tmavé brýle a vydal se směrem ke stanici metra.
~♥~
Vlak s tichým šuměním zastavil ve stanici metra a z vagónů se vyvalily hromady lidí. Byl to klasický pátek, spousta lidí pospíchajících domů za rodinou. Takeru si odfrkl, nesnášel přecpaná metra. Seděl na jednom z konců vagónu, myšlenkami u nadcházejícího večera. Co by kamenem dohodil a zbytek doběhl, od něj stáli dívka s chlapcem, kteří se k sobě veřejně měli a nestyděli se to dát najevo. Všechno by bylo fajn, kdyby si jich v zápalu nudy Takeru nevšiml. Se zhnuseným výrazem ze sebe sama, odvrátil pohled a pohroužil se do svého, teď trochu depresivního vědomí
Proč nemůžu být jako oni? proletělo mu hlavou společně s dalšími myšlenkami.
~♥~
Mezitím, na druhé straně metra, seděl mladý muž s velkými slunečními brýlemi a s rozložitým barevným kloboukem, který zakrýval jeho krátké hnědé vlasy. Jeho široký úsměv akorát podtrhoval jeho optimistickou auru, která kolem něj výřila, a tak nebylo divu že většina zasněných dívčích a žárlivých chlapeckých pohledů směřovala právě k němu.
~♥~
Kousek od Takerua stála skupinka mladších dívek, které se též dívaly na druhž konec vagonu a živě diskutovaly. Po krátké odmlce jedna z nich vzrušeně vykřikla ; "Hele a není to ten zpěvák ze skupiny Uprising?!"
Hnědovlásek, ten takzvaný zpěvák, se s veselým úsměvem podíval na ony fanynky. Fanynky vypískly: "OMFG on se na nás podíval!" a málem se zhroutily na zem, což vzbudilo pozornost černovláska a nasadil výraz alá "Ty vole co to dělaj?". Lhostejným pohledem se podíval na důvod povyku sedícího na druhém konci. Jeho pohled padl na drobného hnědovláska zářícího všemi barvami. Co je na tom frackovi tak úžasnýho? pomyslel si znuděně a odvrátil pohled.
~♥~
Hnědovlásek natočil hlavu za názvem svojí kapely a zazubil se na původce. Ty byly z toho úplně paf. Hnědovlásek si však nevšímal dívek, ale jeho pozornost upoutal černovlasý muž sedící kousek od skupinky fanynek. Jeho černé vlasy lemovaly krásnou blesou tvář. Hnědovláskův pohled se stočil na lehce rozepnutou košili, pod kterou se rýsovaly jemné svaly. Kluk se lehce začervenal a zabodnul pohled do země.
Vlak se blížil do stanice.
Žádné komentáře:
Okomentovat